Dieťa, ktoré žilo pre iných

Dieťa, ktoré žilo pre iných
Ďakujeme všetkým, ktorí sa boli 17.4.2018 naposledy rozlúčiť s našou dcérkou Katkou Burianekovou. Ďakujeme za prejavenie sústrasti a kvetinové dary.  Ďakujeme za dôstojnú rozlúčku pánovi farárovi z farnosti Čierny Balog a pohrebnej službe Milana Halušku. Veľká vďaka patrí aj p. primárovi Surovému a lekárom a sestričkám na detskom oddelení v NsP Brezno, ktorí sa tri týždne starali o Katku do jej posledného výdychu.

 

Ďakujem všetkým priateľom na facebooku, za krásne slová útechy a povzbudenia. Veľmi mi to pomohlo. Priznám sa, že až s odstupom času som sa dostala k tomu, aby som si prečítala komentáre, ktoré ste písali pod moje príspevky o oznámení úmrtia a pohrebu. Dovolila som si skopírovať  úžasné myšlienky od Vás, ktoré mi dodali veľa sily a energie.

Monika Uramová Ponická
Katka bola náš veľký učiteľ, učila nás Láske bez podmienok a viere v zázraky. Sama bola veľkým zázrakom a anjelom v ľudskom tele. Bola spúšťačom a dôvodom mnohých dobrých vecí, ako je aj združenie, časopis, či iné akcie. Ukazovala nám smer, ako si vzájomne pomáhať. Keď nás naučila, ako týmto smerom kráčať a vedela, že sme pripravení niesť sami ďalej túto jej ideu, mohla odísť Domov do Svetla. Ďakujeme Ti Katka, stále Ťa ľúbime a hoci máme v srdiečkach žiaľ, vieme, že ty už si Doma. V Tvojom mene budeme kráčať po ceste, ktorú si nám ukázala a naučila si nás žiť ju. Nechcem plakať, že už s nami nie si, ja TI ďakujem, že si tu s nami bola…

Peter Hraško
Plačem a moje srdce zviera obrovská bolesť.
Dnes do nebeskej večnosti odišiel anjelik Katka. 
Sú chvíle ako je i táto, keď čas sa zastaví a všetky slová strácajú zmysel. Keď srdce a myseľ ovládne zúfalstvo, plač, bolesť a beznádej.
Ešte pred pár dňami som Katke prial skoré uzdravenie a veril, že táto krehká bojovníčka s láskavým srdiečkom svoj boj ako aj všetky predchádzajúce úspešne vyhrá a …
Jej maminka, Ivetka Iveta Burianeková spolu s manželom sa to celý čas o Katku krásne starali, aby aj napriek stavu, v akom sa nachádzala, sa mohla tešiť zo života. Zahŕňali ju obdivuhodnou rodičovskou i materinskou láskou, ktorá Katkin život robila vrámci možností raj.
Síce som sa bohužiaľ s Katkou nestačil stretnúť, ale do podrobna som poznal jej príbeh od Ivetky, mojej priateľky i kolegyne z časopisu. Obdivoval som a nikdy neprestanem, ako sa Ivetka spolu s ťažko chorým manželom nádherne o Katku starali. Väčšina toho však ležala na bedrách Ivetky, ktorú obdivujem, že napriek všetkému ešte pomáhala iným a rozdávala vôkol seba radosť.
Touto cestou by som si dovolil vysloviť Ivetke, jej manželovi a celej smútiacej rodine hlbokú úprimnú sústrasť a Vás ostatných by som poprosil o modlitbu za anjelika Katku.

Milan Krajňák
Dnes odletel jeden anjelik do nebíčka. Touto cestou sa chcem poďakovať ľuďom, ktorí pomáhali Katke a jej milujúcej mamke Iveta Burianeková v ich obrovskom súženi a trápení. Nepoznám nič horšie, ako keď rodič nemôže pomôcť svojmu dieťaťu, ďakujem Peťovi, Peter Hraško, že má upozornil na anjelika Katku. Aj pre ňu som chystal dražbu, no nestihli sme. Plne si uvedomujem a vážim, že mám zdravé deti. Preto sa chcem v budúcnosti plne venovať takýmto deťom a rodičom a zriadiť inštitút pomoci. Pani Iveta posielam vám jedno vrúcne objatie,verím že raz nám Boh vysvetlí prečo až tak niekto musí trpieť. Pošlite Ivetke jedno veľké objatie,ďakujem

Helena Hollá
DIEŤA, KTORÉ ŽILO PRE INÝCH

(na pamiatku Katky Burianekovej)

Narodilo sa dieťa. Nie teraz, ale kedysi pred 17 rokmi.
Dieťa však bolo iné ako ostatné deti. Do vienka dostalo množstvo diagnóz: poškodený mozog, DMO,epilepsiu, spastickú kvadruparézu a iné. To všetko ho predurčilo na to, aby nikdy nechodilo, nikdy neprehovorilo, nikdy sa samo nenajedlo, nikdy sa samo nezahralo, ani nešlo do školy.
Bolo odkázané na pomoc iných.
A tak sa aj stalo. Rodičia sa mu venovali 24 hodín denne 7 dní v týždni po celý rok i ďalšie roky. Museli, lebo bez nich by neprežilo.
Kŕmiť, prebaľovať, odhlieňovať, umývať, polohovať…stále dookola, donekonečna…

Hlavne mama.
A zrazu táto mama zistila, že začala vnímať život ináč. S pokorou prijímala každodenné radosti i starosti, prispôsobila sa potrebám tohto dieťaťa a vnímala svet jeho očami. Tešila sa z každého nového dňa, z každej maličkosti. Prestala sa zaoberať vecami, ktoré sa jej dovtedy zdali možno veľmi dôležité. Už také prestali byť. Neriešila také banality typu kto, čo, kde, kedy, ako…Začala žiť pre prítomný okamžik, pre tú danú chvíľu. Lebo…dieťa! Ale rodina sama na to nestačila. Pomoc od štátu pre potreby chorého dieťaťa takmer žiadne. Nastúpili cudzí ľudia. Začali pomáhať…každý ako mohol a vedel. A zrazu sa začali meniť aj oni. Začali cítiť súcit, lásku, akési spojenie s týmto dieťaťom i s jeho mamou. Zdieľali spoločne jeho osud, jeho trápenia. A zdieľali až do konca.

Toto dieťa, Katka Burianeková, splnila svoju úlohu na tomto svete. Ona nežila svoj život pre seba ako iné deti. Ona žila pre iných…žila preto, aby im pomáhala povzniesť sa na vyššiu úroveň vedomia. Cez svoju bolesť a utrpenie prebúdzala ich lásku.

KATKA, ODIŠLA SI, ALE POSOLSTVO, KTORÉ SI SO SEBOU PRINIESLA NA TENTO SVET, TU OSTALO.
TAK AKO TU OSTÁVAJÚ POSOLSTVÁ VŠETKÝCH DETÍ, NARODENÝCH S ŤAŽKÝMI DIAGNÓZAMI.

Česť Tvojej pamiatke i pamiatke detí, ktoré žili pre iných!

Marie Lárová
Milá Katuško, zítra se s Tebou rozloučí Tvoji nejbližší, Tvoji rodiče Ivetka a Stano, Tvá babička Veronika, Tvá teta i strýc, také Tvé sestřenice Ti zamávají na Tvé poslední cestě.
Nikdy jsi neměla možnost stisknout nám ruku, nikdy jsi nepoznala, jaké to je, když můžeš někoho obejmout, někomu pohrozit prstem. Neznáš ten pocit postavit se nohy a jít, nebo jen lézt po čtyřech. Nebylo Ti dopřáno poznat tolik věcí a situací, které jsou pro nás běžné, a bez kterých si naši existenci dovedeme jen ztěžka představit. Nikdy jsi nemohla svým rodičům, říct jediné slovo, mohla jsi se smát ani plakat. Nikdy jsi neochutnala běžnou stravu, nepoznala jsi jaké to je zakousnout se do křupavého voňavého chleba, nevíš, jak chutná jahoda, neochutnala jsi krupicovou kaši, bonbón je pro Tebe neznámé slovo.
Jen ve Tvých očích bylo vidět, kdy jsi v pohodě a kdy máš strach. Tvůj dech říkal: „Ano jsem spokojená“, nebo křičel: „Běž ode mne, kde je moje maminka, kde je moje bezpečí?“ Tvoje tělíčko, deformované vždy přítomnou křečí, závislé na pomoci druhých. Když jsi přišla na svět, nedávali Ti lékaři moc šancí na život. Od samého počátku museli být Tvoji rodiče připraveni, že jednou odejdeš, že to může být za měsíc, za rok za dva … Že jsi se dožila krásných sedmnácti let se díky medicíně, díky řadě zdravotnických pomůcek, díky Tvé obětavé mamince i Tvé neutuchající vůli žít.
Vzpomínám si na mé první setkání s Tebou, když jsem k Tobě šla s určitou nejistotou, jak mě budeš vnímat, jak reagovat, jak mám ne Tebe mluvit, česky nebo slovensky? Věděla jsem, že česky, jen tak to bude znít opravdově, nebudu si před Tebou na nic hrát, protože věřím, že jsi byla obdařena jinými smysly a každou faleš bys prohlédla.
Tvůj obrovský životní hendikep možná mnohým z nás pomohl vnímat náš život jinak, pomohl se méně sebelitovat, více si všímat potřebnosti ostatních. Díky Tobě se Tvá maminka naučila mnoha zručnostem a dovednostem. Poznala velkou řadu vzácných lidí.
Přeju klid Tvé duši.

Irena Duchková
Milá Ivetko, těžko cítit obrovskou bolest, kterou právě prožíváte. Sedím tady u pc a tečou mi slzy. Vzpomněla jsem si na bolest, když mi umřela maminka. Neumím si představit ještě větší bolest ze ztráty dětí. Chci se s Vámi podělit o příběh, který se mi stal, když jsem zoufale brečela nad ztrátou maminky a promlouvala tam někam nahoru k jejímu patronu Svatému Tadeáškovi, ke kterému se vždy modlila za druhé. Když byla v nemocnici, řekla mi, že jí Svatý Tadeášek neodpovídá. Nechtěla jsem přijmout myšlenku na její smrt a stále jí přesvědčovala a trochu i lhala, že mě odpověděl a vše bude dobré. Noc před její smrtí jsem se skutečně napojila na Sv. Tadeáška a promlouvala k němu. Najednou jsem nečekaně odněkud úplně jasně slyšela odpověď: “Tvoje maminka už ti dala hodně. Dostala jsi víc než kdo jiný mohl dostat. Celý život tě chránila, učila tě, hladila tě, objímala.
Je mnoho lidí, kteří nedostali ani kousek toho, co ty. Nech ji odejít! Víš, že potřebuje odpočívat. Předala víc než mnozí další a už je unavená. U nás si nějakou dobu odpočine. U nás neucítí bolest. Po odpočinku se znovu narodí. Bude mít hodně síly a bude zase dál předávat a učit lásce. Narodí se opět do vaší rodiny, protože skupinky duší jdou stále po věky věků spolu. Ačkoliv ty ji neuvidíš, ona nějaký čas, než se znovu narodí, bude s vámi, bude vás objímat a chránit. Možná ji ucítíš. V těžkých chvílích ucítíš pohlazení, objetí nebo zvláštní pocit, jako když je s tebou. Ona skutečně bude. Možná ji uvidíš ve snové dimenzi, kde se s tebou spojí. Duše je věčná, jak víš. Nikdy nezemře. Jen zde odevzdala svou fyzickou schránku, která ji už bolela. Přijde znovu a znovu budete spolu, jako tomu je po věky věků. Duše je nesmrtelná, stejně jako láska, která vás spojuje na věky.”
Ačkoliv jsem věděla, že moje maminka sedí v mém srdci na zlatém trůně navždy, slzy mi tekly dál. Ale už tam nebyl ten strach o ni. Věděla jsem, že je jí dobře, že je s námi a opravdu po její smrti jsem najednou ucítila kolem sebe jakýsi oblak zlatého prachu, který mě zasypával jako ochrana a nastolil mi blažený pocit, který jsem nechápala.
Zabývám se cestami duší a mám okna do minulosti a musím potvrdit, že skutečně jdeme stále se stejnou skupinkou duší po věky věků. Jen čas, který vnímáme tady není časem tam.
Sama jsem prožila klinickou smrt. Nechtěla jsem se vracet, ačkoliv život tady jsem vždy milovala. Blaženost, se kterou jsem se setkala někde tam, jsem tady do té doby nepoznala. Chvíli mi trvalo se nastartovat zpět, ale žiji ráda. Moje vědomí je teď trošičku jiné. Pochopila jsem, že tady sbíráme zkušenosti emocí, které tam nejsou. A jednou se všichni vrátíme domů, abychom zase nabrali sílu a vrátili se, nebo se nemusíme vracet. Ale přesto vím, že naše láska, to je ta nesmrtelnost. Nemůže sice někdy nahradit to fyzické objetí a pohlazení. Také vím, že spolu jdeme věky věků. že jsme už naše ztráty zažili mnohokrát. Ale také vím, že ženy, když přišly o dítě, ta jizva s nimi jde věky věků, ačkoliv to bylo někde v minulém životě a zápisy bolestí, ale i radostí, máme v buňkách, v našem DNA. Ale také dnes stejné děti jsou u svých matek v dalším životě nebo v nějakém dalším blízkém vztahu.
Vím, že jakákoliv slova jsou málo. Objímám vás na dálku a vím, že vaše holčička je s vámi a objímá vás. Jen ji nevidíte. Ale určitě cítíte. Bolest je něco, co nikdo nevidí a přesto pluje napříč vesmíry. Přeji Vám hodně síly a upřímnou soustrast. Snad naše společné slzy nám vrátí duši vaší krásné dcerky zpět k nám, aby tady mohla brzy zářit opět s námi.

Andrea Ryba Moser
Slovami sa mi tažko vyjadruje čo ti chcem povedať.
Vzdy som mala v hlave, ze nase deti su takmer rovnako stare.
Ale spravila si naozaj vsetko co si mohla aby sa Katke lahko žilo.
Ivi, neopustila vás, len prešla do druhého sveta, kde ju budeš môcť objať až keď ťa raz bude čakať na tom prechode, kade raz vsetci musíme prejsť, ale cítiť ju budeš aj tu na tomto svete.
Drz sa!

Mám záujem
verify

* Tento údaj je povinný


  spig@spig.sk     0800 105 707     www.spig.sk